OB Jenišovice

Obec Jenišovice je rozložena na mírném jižním svahu nad městem Turnovem v průměrné nadmořské výšce 400m. Obec tvoří dvě části, Jenišovice s cca 640 obyvateli a Odolenovice s cca 160 obyvateli. První zmínka o obci pochází z 12.století. Obec je charakteristická zdaleka viditelným kostelem sv.Jiří, který ční na vršku nad Jenišovicemi od roku 1744.

Historie obce

Historie obou našich osad je vpravdě bratrská, od počátků až po současnost. První písemná zmínka o osadě Jenišovice (u Turnova) je obsažena v archivním zápisu Strahovského kláštera, kde se k roku 1143 píše, že ves připadá tomuto klášteru. V této kolonizační době, kdy se postupně obydlovaly hraniční hvozdy české země, zde mniši cisterciáci založili faru s dřevěným kostelem sv.Jiří jako středisko celé oblasti. Počáteční rozvoj obce a okolí je tedy pravděpodobně svázán s působením cisterciáckého kláštera Hradiště nad Jizerou. Pojmenování možná pocházejí od jmen představených opatů, od Jana a Odolena. Po husitských válkách bylo roku 1436 celé rychtářství jenišovické, tedy i Odolenovice, přičleněno k panství Skály nad Jizerou (neboli Malá Skála) a roku 1565 území připadlo k panství Hrubý Rohozec. První písemnou zmínku o osadě Odolenovice (u Turnova) nacházíme k roku 1543, o počátcích a starších časech zde máme dosud málo poznatků, na probádání čekají písemnosti v archivech a historická literatura. Podle lidové pověsti byl zakladatelem syn hradního pána z Frýdštejna. Jedna vědecká domněnka říká, že osadu založil Odolen, který by mohl být v nějakém vztahu s Odolenem, synem Střížovým, který roku 1158 při obléhání města Milána statečně se dvěma druhy přeplaval na koni rozvodněnou řeku Odolu. Po zrušení poddanství roku 1848 přešla zemská správa obcí pod politický a soudní okres Turnov a kraj Liberecký. Samostatnost obou osad skončila v roce 1960, kdy se vytvořil společný Místní národní výbor Jenišovice a po necitlivé územní reformě byla oblast odtržena do okresu Jablonec nad Nisou.

Kostel sv.Jiří

Kostel sv.Jiří vystavěn v l. 1728 - 1744, Sbor krále Jiřího z poloviny 20.let min.st., kdysi tu působily staré spolky - pěvecko-ochotnická jednota Cyrill, Veteránský spolek vojenských vysloužilců (1866-1920), Kamenářské bratrstvo rohozeckého panství (1729). K osobnostem patří též např. i rodák P. Václav Koťátko - v 19. století ředitel Ústavu hluchoněmých v Praze.

Tip na výlet

Vážení přátelé pohybu v přírodě, občané Českého ráje, turisté. Dovolujeme si předložit Vám návrh krátkého výletu. Směr : Sychrov - Sedlejovice - Odolenovice - Jenišovice - Bartošova pec, délka: přibližně 7,5 km.
Vaši osvěžující vycházku můžete začít již přímo na rozcestí u Státního zámku Sychrov, kde stojí turistická mapa a kam přicházejí značené stezky z oblasti Českodubska. Vydáte se souběžně s modrou značkou směrem na Hodkovice n.M., cestou v lese, mezi dvěma věžičkami, dolů k říčce Mohelce a po místní silničce pěkným údolím proti proudu. Na jaře bývá tento úsek ozdoben linií kvetoucích kaštanů. V osadě Sedlejovice, v místech poblíž viaduktu, se od modré značky oddělíte. Tam je významný bod, protože zde můžete počkat na své přátele, kteří přijedou od Turnova nebo od Liberce vlakem a vystoupí na sedlejovické železniční zastávce.
Dále budete pokračovat silničkou, od řeky mírně vzhůru stinným lesem, kde lze spatřit například kvetoucí jaterníky, akáty nebo lýkovec. Potom mezi pole a zahrady, do osady Zlatá Hvězda. Tam se nedaleko podjezdu dálnice nachází restaurace a zastávka autobusů Turnov-Liberec. Odtud po okresní silnici polní plání do Odolenovic.
Tento úsek, lemovaný jabloňovým stromořadím, má pro Vás veliký význam, protože umožňuje pěkný rozhled na Český ráj : od Mužského po Kozákov, na kopce od Kopaniny k Ještědu a na vzdálenější hory. V Odolenovicích na návsi stojí vedle kapličky pomník padlých občanů a poslouží Vám tu dobrý hostinec „U lípy“ s prodejnou. Následuje překonání menší rokle pěšinou mezi domky. Nahoře z polní cesty do Jenišovic se Vám opět otevírají pěkné výhledy.

V Jenišovicích projdete kolem školy a pošty na náves k zastávce autobusů Jablonec n.N.-Turnov. V zahradě tam stojí památný mariánský sloup. Naproti slouží restaurant „Na křižovatce“, druhá hospůdka „U Brožků“ se nachází nedaleko. Stejně tak by Vám mohlo přijít vhod místní koupaliště. Pokračujte kolem doleního kostela - Sboru krále Jiřího Církve československé husitské, vedle pomníku padlých občanů a k obchodu se smíšeným zbožím „U Roubíčků“. Vedle se nachází dům s pamětní deskou Viléma Hořeního, válečného odbojáře. Kolem Obecního úřadu přijdete na vršíček do parku se sochami sv.Václava a sv.Antonína, s pomníkem Samostatnosti republiky a s hrobkami váženého pana děkana J.N.Chaloupky a třech členů patronátního rodu Des Fours - Walderode. Tady na lavičkách možná zaslechnete hlas vánku oznamující, že jste na „balkónku Českého ráje“, jak si tato místa pojmenoval a zamiloval historik a rektor pražské univerzity prof. Josef Pekař. Zde stojí jako symbol krajiny barokní hoření kostel sv.Jiří. Za ním se prostírá velký hřbitov s hroby významných osobností (zmíněný profesor J.Pekař, selský osvícený písmák Josef Dlask z Dolánek, poslední ošetřovatelka K.H.Borovského Anna Vedralová, známý dětský lékař MUDr. Josef Salmon), vedle osadníků odpočívají vojáci z nedalekých bojišť války r.1866 a neznámý rudoarmějec.
Místní cesta pokračuje za obec k lesu po hraně návrší. Bude-li přát počasí, jistě Vám srdce zaplesá nad dalekým výhledem ozdobeným monumentálními kužely Bezdězů. Na rozcestí se polní cesta stáčí vlevo trochu zpátky, těsně vedle hranice lesa. Dovnitř lesa vstoupíte u prvního průseku a mírným svahem sejdete až k potůčku. Toho se na pěšině stále přidržujte a jděte po proudu dolů hlubokým údolím. Napijte se z nedávno opravené studánky a dobrou vodou si omyjte i obličej, neboť tento východní pramen podle dávného podání pomáhá na oči. Dál kolem malých vodopádů stále lesem až k rybníčku u významného přírodního výtvoru Bartošova pec. Tento vývěr Vazoveckého potoka je součástí Ondříkovického propadání a podle nejnovějších speleologických výzkumů se jedná o jev krasový.
Zde na rozcestí se vydejte po modré značce vzhůru k Frýdštejnu anebo dolů do Dolánek a k Turnovu. Putovat můžete samozřejmě i opačným směrem. V případě Vašeho zájmu o pohyb na kole můžete používat též novou značenou cyklotrasu Mikroregionu Podkozákovsko spojující jako na šňůrce zámek Sychrov, jednotlivé okolní obce a město Turnov a navštěvující všechny zdejší pamětihodnosti, přírodní krásy a ostatní zajímavosti. Tak zdrávi došli !

Bartošova pec

Jeskyně Bartošova Pec - jedna z nejdelších jeskyní České křídy Michal Novák (ZO1-05 Geospeleos)

Asi v polovině minulého roku poprvé na jeskyni upozornil J. Bruthans (viz jeho článek v tomto čísle Speleofóra), který již dříve označil tuto lokalitu za perspektivní. Tato vývěrová jeskyně se nachází asi 5 km s. od Turnova, nedaleko obce Ondříkovice v Českém ráji. Je vyvinuta ve vápnitých pískovcích, protékaná stálým aktivním tokem o vydatnosti 20-60 l.s-'. V současné době zde probíhají výzkumy týkající se vzniku, vývoje a hydrogeologických poměrů jeskyně (Bruthans, Zeman a Vysoká viz následující článek).

Již dříve známé části jeskyně tvoří jedna vodní chodba v průměru I m široká a 0,5 m vysoká. s písčitým dnem. 29 m od vchodu se nachází I. polosifon. Maximální dosažená vzdálenost byla 33 m k ústí I. sifonu. Před jeskyní je umělá vodní nádrž, která měla za úkol tlumit výkyvy v dodávce vody do nedaleko ležící Bartošovy sklářské huti, později brusírny skla a drahých kamenů.

12.10.2000 se poprvé dvojice J. Bruthans a M. Novák vydává na průzkumnou akci s cílem pokusit se projít I. sifon. Celkem hladce se dostáváme k I. polosifonu, ale již zde zjišt'ujeme, že je díky zanášení písčitými sedimenty neprůchodný. Musí se hrabat. Zde rozhazujeme 2 pětilitrové láhve, původně na bocích, na 2 samostatné. Hrabání a průnik zúženým místem je s jednou lahví volně vedle sebe jednodušší. Asi po hodině hrabání v jemném písku se nám daří polosifon překonat. Následuje chodba, která se po 4 m noří do I. sifonu. Ani ten nelze překonat bez rozšiřování. Odtud M. Novák postupuje velmi pomalu za stálého zvětšování profilu. Chodba je zde 1 m široká, ale pouze 0,2-0,3 m vysoká. Po 5 m se potápěč vynořuje v malém dómku s 20 cm vzduchu. Následuje II. sifon. Ten je 2 m dlouhý, s maximální hloubkou 1,2 m a výrazným břitem po pravé straně. Za ním pokračuje nízká chodba. Větší spotřeba vzduchu při hrabání je důvodem k ukončení akce.

24.10.2000 M. Novák a Š. Křtěnský pokračují v průzkumu. Š. Křtěnský se věnuje zvětšování I. sifonu a M. Novák pokračuje za II. sifonem. Je použita 1 pětilitrová láhev spojená se záložní dvoulitrovou. Tato kombinace se později osvědčila jako nejlepší. Chodba za II. sifonem se po 6 m opět noří již do III. sifonu. Ten má zcela odlišný charakter než jeskyně a sifony před ním. Má trojúhelníkový profil s členitými stěnami. Strmě klesá do hloubky 1,6 m, kde je sifon nejužší. Zde byl sifon později rozšiřován. Za zúženým místem strop kolmo stoupá a písčité dno ubíhá šikmo vzhůru. Za třetím sifonem, který je dlouhý 4 m, se chodba prudce stáčí doprava a opět pokračuje v profilu 1,5 x 0,5 m. Zde končíme druhou akci.

3.11.2000 se opět dvojice M. Novák, Š. Křtěnský pokouší o další postup. Oba potápěči se dostávají za II. sifon. Zde Š. Křtěnský čeká a M. Novák pokračuje za III. sifonem dále. 8 m za III. sifonem je opět neprůchodný polosifon.

Po 30 min hrabání je překonán i polosifon č. II. Za ním se chodba vrací do původního směru. Chodba dál vede přes kruhovou prostoru 5 m širokou a 1,5 m vysokou, která má po stranách písčité nánosy. Je to první místo v jeskyni, kde se dá zcela vylézt z vody. Později je tu zanechávána potápěčská výstroj, která není v dalších částech nutná. Po 10 m se chodba opět prudce lomí doprava a pokračuje v trojúhelníkovém profilu, podobném tvaru III. sifonu, s větší částí pod vodou. Nad vodou projde stěží hlava, ale jde to.

16.11.2000 již v osvědčené dvojici stojíme opět před trojúhelníkovou chodbou za třetím sifonem. S hlavou těsně nad vodou prolézáme jedno z nejhezčích míst v jeskyni. Po 10 m se chodba rozšíří a čeká nás překvapení v podobě závalu. První chmurné myšlenky jsou během několika minut zaplašeny. Po odházení několika kamenů se nám daří při jeho levé stěně proniknout dále. Po 3 m se prostora zvětšuje na rozměry 4 x 6 m s dnem pokrytým balvany. Tato prostora je 1-2 m nad vodou. Při dně této prostory pokračuje v profilu přibližně 1 x 1 m 20 m dlouhá vodní chodba až k dalšímu zlomu. Následuje 6 m chodby a dostáváme se do další řícené prostory 6 x 6 m velké a 2 m vysoké. Za ní se jeskyně opět prudce láme a pokračuje 30 m dlouhou chodbou s již klasickým pravostranným zalomením do další řícení prostory. Zde se jeskyně vrací opět do původního směru. Odtud následuje 18 m dlouhá Balvanitá chodba s kamenitým dnem. Následuje další zlom, další vodní chodba s III. polosifonem, který se dá, na rozdíl od polosifonů I. a II., projít po zádech bez přístroje. Ještě 20 m chodby, dva zlomy a jsme u momentálně koncového závalu, z pod kterého vytéká voda. Po 3,5 hodinách vylézáme z jeskyně opojeni nenadálým objevem 130 m chodeb.

Následovalo několik akcí, kdy byla v jeskyni rozšiřována úzká místa, upravovány a vystrojovány sifony fixními lany a bylo započato se zmáháním koncového závalu, kde se nám podařilo postoupit o 8 m.

Během 5 měsíců se nám podařilo objevit 192 m nových chodeb, pořídit mapovou a fotografickou dokumentaci a postupně prozkoumávat celou jeskyni. Celková délka chodeb zatím činí úctyhodných 225 m. Věříme a doufáme, že jeskyně ještě nevydala všechna svá tajemství.

Tip na turistický výlet Bartošova pec